Kostlivec ve skříni aneb deník v šuplíku

A je tady další povídka do Klišé binga. Tentokrát se dozvíte jak rychle se šíří drby v Lindonu. Několik údajů pro formu:

Přístupnost: 12+
Pár: Elrond/Gil-Galad
Klišé: Nečekané zestárnutí


Balil jsem si věci. Za pár dní jsem měl odjíždět s armádou na pomoc Eregionu. Probíral jsem se tím, co budu potřebovat a co tady nechám. Měl jsem zvláštní pocit, že už se sem nikdy nevrátím. Palčivá předtucha mi svírala žaludek. Nalezl jsem tady opravdový domov. (Na svůj první jsem si uchoval jen matné vzpomínky dítěte.) Když jsem přijel, všichni mě vřele přijali mezi sebe. Později jsem zjistil, že do jisté míry to byla přetvářka. Nepoznal jsem to, jelikož jsem se nikdy předtím nesetkal se šlechtou a intrikami.

Procházely mi rukama předměty, jež uchovávaly vzpomínky. Na léta strávená s Macalaurem a Maitimem, na bratra a na mé začátky v Lindonu, kdy jsem byl pln nejistoty. Myslel jsem si, že nikdy nebudu tak schopný jako ostatní a že se nedokážu přizpůsobit životu ve městě. Na dně šuplíku jsem našel deník. Polilo mne horko. Psal jsem jej před tolika lety. Náhodně jsem jej otevřel a přečetl jsem první větu. Myslel jsem, že jsem na některé věci stár. Třeba na červenání. Byl jsem opravdu rád, že jsem to já, kdo jej našel.

Styděl jsem se za něj, ale přesto jsem jej nedokázal přestat číst. Je neuvěřitelné, co dokáže zamilovanost. V hlavě máte místo mozku řídkou růžovou kaši a nedokážete rozumně uvažovat. Před očima vidíte jen úsměv milého, který vám věnoval při loučení, jeho krásné oči, cítíte hebkost jeho vlasů a vzpomínáte na poslední dlouhý polibek s příchutí vína. A pokud si v té době píšete deník, tak neděláte jen to, že na to myslíte, ale zaznamenáváte to právě na stránkách vašeho ubohého deníku.

Můžu se utěšovat snad jen tím, že on na tom tehdy nebyl jinak. Naše tajná dostaveníčka u něj nebo u mne, kdy jsme se nad ránem plížili zpátky do svých pokojů, aby se na to nepřišlo. Nevinné výlety na ryby nebo piknik. Mysleli jsme si, že si dáváme velký pozor. Teď už víme, že to věděli všichni. Tady nelze mít tajemství, existuje jen veřejné tajemství. Jenže jsme byli slepí. Nechápali jsme proč se stráže smějí poté, co projdeme kolem a utichávají při ohlédnutí.

Jednou mi služebná přinesla mé spodní prádlo, že je omylem dostal někdo jiný. Kdykoli se poté v mé přítomnosti sešlo více služebných, rády si nahlas povídaly o tom, která dívka má iniciály E. P. Doufaly, že již brzy bude mít Lindon královnu, protože král prý ještě nikdy nebyl takhle zamilovaný. Jedna byla tak smělá, že dodala, že nevěsta bude mít určitě šedomodré šaty. ,Půjdou jí totiž k očím.’

„Můžu tě na chvíli vyrušit?“ ozval se ode dveří důvěrně známý hlas.

„Jistě,“ odpověděl jsem.

Zaklapl jsem deník a ukryl jej zpátky do šuplíku. Cítil jsem se o stovky let starší a jako někdo úplně jiný.

Pozval jsem velekrále dovnitř, abych si vyslechl, co má na srdci. Chovali jsme se, jako bych měl odjet na pár dní a pak se zase vrátit. Probírali jsme záležitosti, které je potřeba zařídit do odjezdu. Pak jsme se rozloučili letmým polibkem a vrátili jsme se ke svým povinnostem.

Přesto jsem se nedokázal přinutit něco dělat. Přemýšlel jsem nad tím, jak jsme se za ta léta změnili a snad zmoudřeli.Uvažoval jsem, jestli bych se chtěl vrátit. Ale odpověď jsem nenašel.

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google photo

You are commenting using your Google account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s